Laura

A jak že jsem se k lektorování dostala?

Angličtina mě vždy bavila, a ten nejzásadnější moment pro mě byl, když se nám v 8. třídě změnila učitelka AJ.

Hned po první hodině jsem kypěla nadšením a chtěla jsem víc!

Byla jsem v úžasu z toho, jak skvělou učitelku jsem měla, jakým způsobem nás učila, jak nás motivovala, a jak dokázala s každým studentem pracovat i individuálně.

Pro spoustu lidí je tohle jako sci-fi, protože znají jen tu klasickou strašnou školní angličtinu.

Do dnes si pamatuji ten moment, kdy jsem si řekla, že chci být taky taková, že chci probouzet takové nadšení do učení AJ, jaké jsem pociťovala já právě díky mojí úžasné paní učitelce. Tehdy jsem to ale nikomu neřekla, protože mi přišlo trapný být úča. 

O několik let později započala moje první zkušenost s učením. Na střední jsme měli praxe a já se rozhodla jít na praxe za svojí milovanou učitelkou AJ. Mé domnění bylo, že za ní přijdu na pár hodin, pokecáme a já budu mít 14 dní volno.

Realita byla jiná a jsem za to vděčná!

Ája (moje učitelka, nyní i kamarádka) mě brala na všechny její hodiny, takže jsem pozorovala, jak učí. Mým úkolem bylo psát si poznámky, připomínky a dotazy. A co se pak nestalo?

Bylo mi oznámeno: ,,Příště učíš ty!", a tak se stalo.

Dle tématu/gramatiky jsem si udělala přípravu na dané hodiny (pro 5., 7. a 9. třídu). K mému úžasu se mi to povedlo, žáky jsem zvládla zaujmout a také je naučit/procvičit, co bylo třeba. Určitě to nebylo dokonalé, po skončení hodiny jsem si uvědomovala, že jsem mohla spoustu věcí udělat lépe. 

Přesně o tom to ale je, skrze praxi se učit  

a své slabé stránky proměnit v ty silné.

Po skončení střední školy jsem šla do klasického zaměstnání, a k tomu jsem měla pár studentů, kteří si mě našli sami, protože mé okolí vědělo, jak moc mě AJ baví, a že ji chci učit. Postupem času jsem do lektorování více a více zabředla, až jsem se dostala do bodu, kdy jsem mohla ukončit své zaměstnání a stát se lektorkou na plný úvazek.  

Adél

Jak a kde začala má vlastní cesta?

Již od základní školy patřila angličtina mezi mé nejoblíbenější předměty. Na gymplu jsem angličtině propadla už úplně. V prváku jsem začala pomáhat známé s angličtinou, a tím začala i má vlastní cesta k lektorování.

Angličtině jsem se hodně věnovala i ve svém volném čase, protože jsem se připravovala na zkoušky FCE (úroveň B2+), které jsem ve svých čerstvých 17 letech zvládla.

Díky doporučení jsem ve druháku začala doučovat i své první studenty. V té době jsem sice neměla žádné pedagogické vzdělání, ale učila jsem se praxí, což je za mě ten nejlepší způsob, jak se něco naučit.

V maturitním ročníku jsem se rozhodla, že bych se chtěla věnovat jazykům i v profesním životě, a proto jsem maturovala ze 3 jazyků (češtiny, angličtiny a ruštiny). Více ani nešlo :D

Po maturitě jsem nastoupila na bakalářský lingvistický obor, kde jsem studovala anglický a ruský jazyk do obchodní sféry. Dnes jsem absolventkou tohoto lingvistického oboru, lektorkou a studentkou několika cizích jazyků.

Znalost angličtiny mi otevírá nekonečné množství možností, můžu cestovat kamkoliv, dělat téměř cokoliv.

Mé studenty často překvapí, když jim prozradím, že i já sama stále studuji další cizí jazyky a ještě k tomu i angličtinu!

Zastávám ten názor, že vždy je v čem se zlepšovat a je důležité se nikdy nepřestat vzdělávat. Díky tomu, že jsem stále sama studentkou angličtiny či jiných cizích jazyků, lépe chápu, co moji studenti zažívají, když se angličtinu učí a můžu jim efektivně pomoci.

Věřím v pravidelnou a systematickou přípravu, a v to, že uspět může každý z nás.

My všichni máme talent na jazyky  

a zvládneme se naučit cokoliv.

Chce to jen trochu píle, vytrvalosti  

a pevnou vůli. 

Naplňuje mě pomáhat lidem v učení angličtiny a dalších cizích jazyků, ukazovat jim krásy a možnosti, které znalost jazyků nabízí, protože jak praví jedno staré české přísloví: "Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem".

 Mým cílem je vám ukázat, že učení angličtiny může být i zábava, a hlavně i velký hnací motor jako tomu bylo u mě, když si chcete jít za svými sny.